Internety se šíří výrok Gabora Maté, který naznačuje, že trauma vzniká, když děti čelí bolesti o samotě. S tímto postřehem hluboce souzním. 💬✨ Nejde ale jen o fyzickou samotu. Sám je člověk i tehdy, když jeho bolest nikdo neuznává a okolí ho nenechá ji prožívat, jak potřebuje.
Být sám se svou bolestí bylo pro mnohé z nás v dětství smutnou realitou. Mnozí z nás neměli rodiče, kteří by s námi seděli v klidu a v přijetí, než všechno vypláčeme. Někteří jsme dostali ještě jednu navíc, aby bylo proč brečet. Nebo nás přesvědčovali, že to vlastně moc nebolí a máme přestat plakat 😢.
Jak jsme se naučili vztahovat k bolesti? Je to něco, co zvládáme? Nebo něco, k čemu máme odpor?
Je to ideální téma do terapie, pokud chodíte. Síla diskuse o našich zážitcích z dětství může být na naší cestě k uzdravení hluboká.
A pokud na terapii nechodíte, může být mocným nástrojem i vizualizace. Zavřete oči, vraťte se do nějaké takové situace a představte si přítomnost podpůrné postavy.
Co od ní potřebujete? A jaké to je, když to dostanete? Zažijte si to a zapamatujte. Váš vztah k bolesti to změní.🌌🤗
💪❤️ Na vašich pocitech záleží a nikdy není pozdě přepsat svůj příběh. 📖✨
Přepište svůj příběh ještě dnes. Objednejte se na konzultaci.