Bylo to při jedné z prvních návštěv porodní asistentky po císaři, ještě v porodnici. Mluvily jsme o jizvě — jak se hojí, co s ní, jak o ni pečovat. A ona mi řekla, ať se na ni podívám.
Podívala jsem se.
A ona řekla: “Vidím, že jste se na jizvu v pohodě podívala.”
Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co tím myslí. Že to není samozřejmé. Že jsou ženy, které se na tu část svého těla dívat nechtějí. Nebo nemůžou.
Nikdy by mě to před tím nenapadlo.
Pak jsem začala přemýšlet. Proč by se žena na vlastní tělo dívat nechtěla? Co se tam děje?
Císař je operace. Řez, krev, šití. Tělo, které se otevře a pak zase zavře. A uprostřed toho — miminko. Radost, úleva, nebo taky šok. Nebo všechno najednou.
A pak jizva. Taková jako připomínka toho, co se stalo.
Pro některé ženy je to připomínka, na kterou nejsou připravené. Ne proto, že by byly slabé. Ale proto, že porod — i císař — může zanechat něco, co se nevešlo do žádného předporodního kurzu. Něco, co nemá jméno. Napětí v těle, které nevíte odkud. Pocit, že jste u toho byly — a zároveň nebyly. Že to proběhlo kolem vás, ne skrze vás.
To není přehánění. To je to, co se někdy stane.
Já měla štěstí. Nebo jsem byla připravená. Nebo obojí — těžko říct, kde jedno končí a druhé začíná.
Svůj císař jsem zpracovala dobře. Nebyl to porod, který jsem plánovala. Byl rychlý, nečekaný, a chvílemi jsem nevěděla, co se děje. Ale odešla jsem z něj celá. Nejen fyzicky.
Vím ale, že to tak není vždy.
A vím, že ženy, které odejdou jinak — s tím tichem, které nepřechází, s tím napětím, které zůstane v těle — si často říkají: vždyť jsme zdraví. Vždyť to dobře dopadlo. Nemám právo si stěžovat. A nebo – jsem vůbec dobrá máma, když nedokážu porodit?
Trauma z porodu neznamená, že porod byl objektivně špatný. Znamená, že vaše tělo a nervový systém zažily něco, co nestihly zpracovat. Že reakce, které přicházejí — přecitlivělost, nespavost, vzdálenost od vlastního těla, neochota dívat se na jizvu — nejsou přehnanost. Jsou to signály.
Dají se zpracovat. Pomalu, bezpečně. Vlastním tempem.
A první krok někdy vypadá tak, že se prostě podíváte. Na jizvu. Na ten moment. Na to, co se tehdy stalo.
Pokud na to nejste připravená sama, nemusíte být.
Pokud chcete začít opatrně a doma, připravila jsem meditaci na procítění jizvy po císaři — součást série Opečuj se po porodu. Najdete ji zde.
A pokud chcete pomoci zpracovat svůj porodní zážitek, jsem tady — individuální konzultace po porodu.